Pohybová soustava - kosti -2.část

11. dubna 2009 v 23:06 | x |  Jak funguje kůň
Jak funguje kůň - část 2.


Pohybová soustava - kosti


V dnešním díle se začnu zabývat viditelnou podstatou koňského těla - a to bude pohybová soustava. Je poměrně složitá a dobře propracovaná a na její funkci a zdraví závisí využitelnost koně. Pohybové problémy obecně patří u koní k nejčastějším onemocněním. Protože kůň je využíván pro své atletické schopnosti, lze onemocnění pohybového aparátu považovat za "nemoci z povolání". Bohužel péče o tuto soustavu je mezi jezdci a trenéry, a dokonce i mezi veterináři, velmi podceňovaná a zanedbávaná, ať už z hlediska fyziologie a praktického provádění základního i pokročilého výcviku a tréninku, tak z hlediska diagnostiky problémů i jejich následné léčby a hlavně rehabilitace.


Pohybová soustava se skládá z několika různých typů tkání, z nichž každá má své specifické složení, strukturu a funkci. Jak už jsem psala v prvním díle, pohybová soustava má dvě základní úlohy:
1. Je to schránka pro všechny ostatní orgány, propůjčuje tělu koně tvar, udržuje tento tvar v gravitačním poli Země (jinak by se všechny orgány sesypaly na hromádku).
2. Stará se o pohyb, ať už jednotlivých částí těla vůči sobě, tak o přemístění celého těla z jednoho místa na místo jiné.
Tyto systémy jsou navzájem neoddělitelně spjaté, pasivní části by se bez aktivní svalové práce nemohly pohybovat, dokonce by ani nemohly udržovat tvar těla, protože by na sobě "nedržely". Pojmy pasivní a aktivní je třeba chápat následujícím způsobem: pasivní části pohybové soustavy vykonávají svoji funkci bez zvláštních energetických nároků (krom toho, že i jejich buňky jsou živé a potřebují ke svému životu, k neustálému vznikání a odbourávání energii). Zato svaly potřebují energii i ke své činnosti. Stejně jako auto musí spalovat benzín, aby se mohla jeho kola točit, tak musí svaly spalovat živiny, aby se mohly stahovat a uvolňovat a tím hýbat kostrou či "jen" držet kosti ve vzájemné poloze. Aby mohla celá pohybová soustava správně fungovat, potřebuje získávat z krve cenné živiny i jiné látky, musí být drénovaná mízním systémem, její práci, vývoj a přizpůsobování se momentálním podmínkám řídí systém nervový a hormonální.

Pohybová soustava se skládá z následujících systémů:


Kosti - tvrdé
"trubkylešení".........



Pasivní část pohybového aparátu, představující "lešení", kterým lze pohybovat.



Chrupavky..............

pružící a tlumící součástí kostry.

Kostní spoje ..........

drží dvě kosti navzájem spojené, některé umožňují i jejich vzájemnou změnu polohy (klouby).

Vazy ......................


součástí kostních spojů, které zpevňují



Svaly......................


Vlastní svalová bříška a šlachy coby úpony - udržují jednotlivé kosti v požadované vzájemné poloze a umožňují vzájemný pohyb kostí v kloubech.
Aktivní část pohybového aparátu, pohybující kostrou.





Kosti a chrupavky


Funkce
- Kosti a chrupavky patří mezi podpůrné tkáně, "lešení", jsou oporou všem ostatním měkkým tkáním v těle, chrání orgány uložené v hrudníku, pánvi, lebce a páteři.
- Včervené kostní dřeni některých kostí navíc vznikají červené a některé bílé krvinky.
- V neposlední řadě jsou kosti důležitou součástí složitého systému hospodaření těla s minerálními látkami, především vápníkem a fosforem
- ave žluté kostní dřeni se zase nachází dobrý zdroj energie ve formě tuků.
Obecně lze říct, že chrupavka je předchůdce kosti. V děloze matky se vyvíjí nejdřív tzv. chrupavčitá kostra plodu, a její přestavbou a zabudováním vápníku a fosforu (=kostnatění) se z ní postupně podle přísných pravidel tvoří kostěná kostra. Přestože hříbě se rodí s již relativně pevnou kostrou, je její značná část stále ještě chrupavčitá. Jak po narození roste, stále více chrupavčitých částí kostry kostnatí, až mladý kůň dosáhne tzv. tělesné dospělosti, která se navenek projeví ukončením růstu do výšky a na rentgenech se zjistí podle "uzavření" růstových zón, čili dokončenou přeměnou chrupavek v kost (obr.1). Na "hotové" kosti však lze najít zbytky chrupavek - jsou to chrupavky kloubní, jejichž úkolem je svojí pružností tlumit při pohybu možné nárazy obou konců skloubených kostí, zároveň jejich hladký povrch minimalizuje tření při pohybu kloubu. Některé části kostry zůstávají chrupavčité dlouho do dospělosti, například dolní konce žeber, které umožňují pružné roztahování a stahování hrudníku při dýchání.
Ani hotová kost však nemá definitivní tvar. Neustále se přestavuje, čili některé její části se odbourávají a jiné znovu budují. Díky tomu se kosti mohou poměrně aktuálně přizpůsobit působení tlakových a tažných sil, pouze

tak jim dobře odolají a nezlomí se či neohnou. Je známo, že nejen u koní způsobí přiměřený pohyb zesílení kostí a zvýší jejich odolnost a "nezlomivost" i v případě nečekané nehody (např. pád, šlápnutí do díry apod.).


Pro praxi!
I kosti lze a je třeba trénovat! Kůň stojící 23 hodin v boxe bude vždy podléhat většímu riziku zlomení kosti při nějakém "špatném" pohybu, než kůň žijící většinu dne na prostorné pastvině s členitým terénem. Kromě toho je vždy třeba myslet na to, že kost se přizpůsobuje nejčastěji působícím silám, kosti budoucího skokového koně proto nenatrénujete pouhým cvalem po rovině, stejně tak nenahradíte řádný trénink pro rychlé sportovní disciplíny několikahodinovým "běháním" po lese.





Pozor!
Kosti jsou pasivní tkáně, pomalu se přestavující, proto jejich trénink trvá měsíce! To, že čerstvě obsedlý kůň udýchá po pár týdnech tréninku cval do prudkého kopce, ještě neznamená, že mu při takové práci "neodejdou nohy". Plíce a svaly totiž natrénujete mnohem dříve než kosti, vazy a šlachy.



Jak tedy obecně kost vypadá?
Není to jen váleček něčeho tvrdého s vápníkem, dobře, ještě s nějakou dření uvnitř. Je to poměrně složitý orgán, jehož jednotlivé části mají různou strukturu i funkci (obr.2).
Většina kosti je tvořená tzv. kostní tkání. Jsou to speciální vlákna z organické hmoty vyztužená vápníkem a fosforem, která jsou velmi složitě navzájem poskládaná, aby odolávala působícím silám, a protkána třemi typy kostních buněk (osteoblasty tvořící kostní tkáň, osteocyty udržující vzniklou tkáň a osteoklasty požírající nepotřebnou kostní tkáň). Pokud jejich struktura vypadá jako houba, mluvíme o "spongióze". Takto trámcovitě uspořádaná kostní tkáň je měkčí a pružnější a vyplňuje obvykle konce dlouhých kostí a střed kostí plochých a krátkých. Dobře "odpruží" tlak působící v podélné ose kosti. V ní se nachází červená kostní dřeň, kde vznikají červené a některé bílé krvinky. Naopak plášťová část, "kompakta" je tvořená velmi pevně a trubicovitě organizovanými kostními vlákny (osteony), je hutnější, tvrdší a odolává dobře silám působícím ze stran. Celá kost je obalená poměrně silnou blánou zvanou okostice (periost), která je protkána citlivými nervy a krevními a mízními cévami. Okostice je schopná tvořit po celý život novou kostní tkáň (a tak se například hojí zlomeniny nebo vznikají tzv. "návní kosti"). V některých kostech je centrální dutina vyplněná na tuky bohatou žlutou kostní dření, která vzniká z červené kostní dřeně. Tato dutina je vystlána další blánou, endostem. Kosti jsou "provrtány" kanálky, v nichž se nacházejí krevní cévy spojující periost a endost, takže veškeré dutiny uvnitř kosti i dutinky mezi trámci jsou bohatě zásobené krví a tekutinami.




• obr. 1: Kostnatění a růst dlouhé kosti do šířky i délky. Chrupavka stále roste do délky a přitom dochází k jejímu kostnatění, to je rychlejší. Jakmile celá kost zkostnatí, uzavřou se růstové zóny a kost už dále neroste. 1 - chrupavčitý "model" kosti, 2 - okolo budoucí diafýzy se vytvoří kostní manžeta, 3 - okostice, 4 - primární osifikační centrum (prvotní místo, odkud dlouhá kost kostnatí "zevnitř"), 5 - krevní cévy vyživující nově vznikající kostní tkáň, 6 - sekundární osifikační centra (kostnatění epifýz dlouhé kosti "zevnitř"), 7 - primární osifikační centrum a kostní manžeta se časem spojí, vzniká pevná diafýza dlouhé kosti a uvnitř dřeňová dutina, 8 - kompakta, zkostnatělá diafýza, 9 - spongióza, zkostnatělé epifýzy, 10 - kloubní chrupavka, zbytek chrupavčitého modelu kosti po zkostnatění epifýz, 11 - růstová chrupavka, zbytek po zkostnatění epifýz, časem zaniká zcela.


Podle tvaru můžeme kosti rozdělit na:
1. Dlouhé kosti (např. kosti končetin), které mají dlouhé tělo (diafýza) tvořené silnou vrstvou kompakty a dřeňovou dutinou vyplněnou žlutou kostní dření, na koncích mají epifýzy vyplněné spongiózou. Epifýzy jsou od diafýz oddělené růstovými zónami, aktivními během růstu (obr.2).
2. Ploché kosti (lopatka, kyčelní kost, žebra…), které se skládají ze dvou desek kompakty, mezi nimiž je spongióza nebo vzduch.
3. Krátké kosti rozmanitého tvaru (např. obratle, hlezenní kosti apod.), kde je v kompaktním obalu uložená spongióza.





• obr. 2: Dlouhá kost. 1 - kloubní chrupavka, 2 - spongióza vyplněná červenou kostní dření, 3 - kompakta, 4 - endost, 5 - dřeňová dutina s cévami a 6 - žlutou kostní dření, 7 - periost, 8 - růstové zóny (již uzavřené).


V příštím díle si řekneme, jak jsou kosti navzájem spojené a konečně se dostaneme ke koním: vysvětlíme si, proč kostra koně vypadá tak, jak vypadá.


• obr. 3: Celodenní pohyb po pastvině podporuje zdraví koně ve sportovním tréninku.
 


Aktuální články

Reklama