Kostra - lešení těla - 3.část

13. dubna 2009 v 20:50 | x |  Jak funguje kůň


Kostra - lešení těla


Ještě než začeneme mluvit o kostře koni jako celku, musím se zmínit o její velmi důležité části, o kloubech. Bez nich by kostra byla skutečně pouhé nepohyblivé lešení. Avšak díky kloubům je tomu jinak a my můžeme koni využívat tak, jak jsme celá tisícletí zvyklí - jako "dopravní prostředek" rychlejší než jsou naše vlastní nohy. Protože kostra koni - stejně jako další části a orgánové systémy jeho těla - je stvořená k rychlému přímému běhu.


Klouby


Kloub je pohyblivé spojení dvou nebo více kostí a zároveň je to poměrně složitá struktura složená z několik naprosto odlišných tkání, které mají velmi "aktivní život" (obr.1). Jedná se zde o systém, který spojuje dva nebo více konců různých kostí (kloubní pouzdro, vazy), umožňuje jejich hladký pohyb určeným směrem a tlumí nárazy (kloubní chrupavky, kloubní dutina vyplněná kloubní tekutinou).


Pro praxi!


během akutního zánětu se obvykle kloubní tekutina zmnoží a je řidší. Bolestivě napíná kloubní pouzdro, což se navenek projevuje nálevkami nebo celkovým otokem kloubu a často i kulháním. Hrozí nebezpečí, že chrupavky budou špatně vyživovány a časem se mohou poškodit (při dlouhotrvajících zánětech hrozí vznik artrózy). V tuto chvíli obvykle kladně působí kvalitní "kloubní doplňky", které by však měl vždy na základě jejich složení doporučit vyšetřující veterinář. Nejjednodušší zánět kloubu je vlastni "pouze" zánět synoviální membrány. Jakmile zánět postihne vazivové kloubní pouzdro, či dokonce chrupavku a kost, jedná se o závažnější stav.


Kloubní pouzdro má dvě vrstvy:
1. vnější tuhou vazivovou, která vrůstá do obou konců kostí a propůjčuje mu pevnost. Má málo cév, ale je citlivá na bolest. Pokud dojde k jejímu poškození, dlouho se hojí.
2. vnitřní tzv. synoviální membránu, která je husti protkána cévami a nervy a v místech kloubních výchlipek tvoří tzv. synoviální klky, v nichž se tvoří kloubní tekutina. Tato vrstva se podílí také na udržování správného složení této tekutiny.
Světle žlutá vazká kloubní tekutina (synovie) slouží jednak jako "mazadlo" pro hladké tření kloubních chrupavek a jednak tyto chrupavky vyživuje. Obsahuje hodně složitých látek včetně různých enzymu, glykosaminoglykanu, proteoglykanu, elektrolytu, hyaluronové kyseliny apod., jejichž množství se během zánětu kloubu mění a tím narušuje i správnou výživu chrupavek.





• obr. 1: Schéma spěnkového kloubu. 1abc - kosti (III. záprstní, spinková a sezamská), 2 - subchondrální kostní tkáň vyznačující se vysokým obsahem vápníku a odolná proti nárazum a silám působícím v ose kloubu, 3 - kloubní chrupavka, hladká a přiměřeně pružná, pevně spojená s konci kostí, 4 - kloubní pouzdro, 4a - vazivová vnější vrstva, která zpevńuje kloub, 4b - synoviální membrána, která v kloubních výchlipkách (5) vytváří synoviální klky (4c), důležité pro tvorbu kloubní tekutiny, vyplňující celou kloubní dutinu.



Pro praxi!
pro zdraví, růst a odolnost chrupavky je nutný pohyb a přiměřené střídavé zatěžování a odlehčování každého kloubu (hlavně první dva roky života koně!). Při zatížení kloubu se z chrupavky "vyždímá" výživná kloubní tekutina i se zplodinami látkového metabolismu, při odlehčení se zase do chrupavky nasaje nová s potřebnými živinami. Ideální je proto celodenní pohyb koně po pastvinách, pravidelné zatěžování a odlehčování kloubu - to je nejlepší prevence kloubních potíží, ne drahé "kloubní preparáty"!



Nesmírně důležitou strukturou kloubu je kloubní chrupavka. Už minule jsme si řekli, že je to "zbytek" po zkostnaění chrupavčitého vzoru kosti. Kloubní chrupavka, složená z chrupavčitých buněk, kolagenních vláken a mezibuněčné hmoty, má několik speciálně uspořádaných vrstev, aby byla schopná dobře snášet nejen tření, ale i nárazy a tlumit je. Chrupavka neobsahuje nervová vlákna (takže její poranění nebolí) ani krevní cévy. Vyživuje ji kloubní tekutina, která do chrupavčité tkáně prosakuje difuzí.




• obr. 2: Kostra koně. 1 - lebka, 2 - 7 krčních obratlů válcovitého tvaru s malými výběžky, což krční páteři poskytuje značnou pohyblivost, 3 - 18 hrudních obratlů s výraznými trnovými výběžky, 4 - 6 bederních obratlů s výraznými trnovými výběžky, 5 - 5 křížových obratlů srostlých v křížovou kost, 6 - ocasní obratle tvaru válečku tvořící velmi pohyblivou část ocasní páteře, 7 - hrudní kost jako spodina hrudního koše, 8 - 18 žeber připojených k hrudním obratlům pohyblivými klouby, 9 - chrupavčité dolní části žeber, prvních 8 připojených k hrudní kosti, dalších 10 spojených navzájem a tvořících tzv. žeberní oblouk, propujující k hrudnímu koši značnou roztažitelnost a pružnost, 11 - lopatka připojená svojí plochou pomoci svalů a povázek k hrudnímu koši, 12 - pažní kost, 13 - vřetenní a v horní části i zbytek loketní kosti, 14 - záprstní (karpální) kustky, 15 - bodcové kosti, čili zbytek 2. a 4. záprstní kost, na hrudních i pánevních končetinách, 16 - třetí záprstní kost, 17 - sezamské kůstky, velmi důležitá součást závěsného aparátu spěnky, 18 - spěnková kost, 19 - korunková kost, 20 - kopytní kost (střelková kost není na obrázku vidět), 21 - kyčelní, sedací a stydká kost srostlé dohromady v pánev, chránící vnitřnosti pánevní dutiny a podílející se na přenosu pohybu vyrobeného pánevními končetinami, 22 - stehenní kost, 23 - čéška, důležitá kůstka pro přesměrování síly odrazu i pro stabilizaci celé pánevní končetiny, 24 - holenní kost nahoře se zbytkem lýtkové kosti, 25 - zánártní (hlezenní) kůstky.


Pro praxi!
protože vnější část kloubního pouzdra a kloubní chrupavky nejsou protkány cévami, velmi špatně do nich pronikají živiny. To má dva následky: 1. jakékoli poranění se velmi dlouho hojí, 2. trénink a posilování těchto struktur trvá velmi dlouho. Zatímco mladý kůň se "nasvalí" za pár týdnů až měsíců, potrvá měsíce i roky, než budou jeho klouby schopné snášet sílu, kterou jeho svaly vyprodukují! To platí například pro předčasný skokový trénink, ale i pro delší, byť ne příliš náročné vyjížďky na mladých koních.



Kloubní chrupavka sedí na konci kosti, který je velmi silně zvápenatělý (subchondrální kost). Je to jakási ploténka, která je velmi odolná vuči nárazům a silám působícím v ose kloubu, čímž chrání i celistvost chrupavky. Pokud dojde k porušení této části kosti, například při vývojových poruchách (osteochondróza), brzy se začne ničit i chrupavka a začíná nevratná změna celého kloubu - artróza.
V kloubní dutině, v kloubním pouzdru nebo těsně vně kloubního pouzdra se nacházejí pevné a málo pružné "provazce" pojivové tkáně, které mají za úkol stabilizovat celý kloub ve směrech, do nichž se nemá ohýbat. Jsou to vazy. Dojde-li k jejich poškození nebo úplnému přerušení, vznikají velmi bolestivé záněty kloubu, nazývané často jako zvrtnutí, vymknutí či dokonce vykloubení. Hojí se velmi dlouho a často vyžadují zpevnění dlahou či jiným fixačním zařízením.


Vlastní kostra koně
Jednotlivé kosti a různé typy kloubu (zmíníme se o nich dále) tvoří dohromady pohyblivé lešení koňského těla - kostru (obr.2). Podle její stavby a funkce ji lze rozdělit na:
a. kostra hlavy (lebka),
b. kostra páteře,
c. kostra hrudního koše.
2. kostra končetin:
a. kostra hrudních končetin,
b. kostra pánevních končetin.
Podívejme se blíže na podstatné charakteristiky jednotlivých částí kostry.
1a. Kostra hlavy
Lebka se skládá z plochých, často dokonce dutých kostí (vedlejší nosní dutiny), které chrání mozek, zrakový, sluchový, rovnovážný orgán, vstupy dýchací a trávicí soustavy. Tyto kosti jsou navzájem nepohyblivě spojené kostními švy, pouze dolní čelist a jazylka jsou ke zbytku lebky připojené pohyblivým kloubem.
1b. Kostra páteře
O páteři si podrobněji řekneme ve zvláštní kapitole, protože její funkce a potažmo zdraví je bezpodmínečným předpokladem pro schopnost jezdeckého koně nosit jezdce. Z celkového pohledu se jedná o řetězec jednotlivých kostí (obratlů) navzájem spojených různě pohyblivými klouby, který propojuje pánevní končetiny s hrudními a ční dopředu, kde na ní jako na periskopu vězí lebka. Dozadu zase ční pohyblivý ocas. Hlavní dva úkoly páteře jsou:
1. drží pohromadě celé tělo, protože se jako most klene mezi předními a zadními páry končetin, visí na ní veškeré vnitřnosti.
2. při pohybu vpřed (lokomoci) přenáší sílu odrazu z pánevních končetin směrem dopředu ke končetinám hrudním a tím koni umožňují rychlý běh přímo vpřed. Aby zdárně plnila oba své úkoly, je páteř koní obecně, na rozdíl například od koček, hadů, veverek apod. velmi málo pohyblivá.
1c. Kostra hrudního koše
Na 18 hrudních obratlů se kloubem napojuje 18 žeber. Ta se klenou dolů a trochu dozadu. Jejich dolní polovina je chrupavčitá a prvních 8 žeber je spojeno s hrudní kostí, dalších 10 na sebe nasedá v tzv. žeberním oblouku. To vše propujčuje hrudnímu koši velkou pohyblivost a pružnost, která je důležitá při dýchání. Hlavním úkolem hrudního koše je totiž chránit zranitelné vnitřní orgány hrudní dutiny (plíce, srdce) a přední části dutiny břišní (játra, slezina, žaludek), zároveň svojí pohyblivostí vyvolávat rozpínání a stlačování plic, které je základem nádechu a výdechu. Díky tomu, že více než polovina žeber koně není dolním koncem pevně spojená s hrudní kostí, ale tvoří pružný chrupavčitý oblouk otevřený směrem dolů, je schopnost koně rozpínat a stlačovat plíce ve srovnání s člověkem či jinými domácími zvířaty obrovská. Je to jeden ze znaků "atletických zvířat", čili toho, že koně jsou přírodou stvořeni k rychlému běhu, který je jejich jediným nástrojem přežití.


• obr. 3: Rozdělení jednotlivých částí těla koně a procentuální vyjádření jejich hmotnosti. Žluté kolečko odpovídá umístění těžiště koně.


Pro praxi!
už v několika knihách, které si říkají odborné publikace, jsem se setkala v kapitole o ježdění na koně s názorem, že koně během jezdeckého výcviku shromažďujeme proto, abychom šetřili jeho slabší přední nohy před přetížením a proto více zatížili silnější zadní nohy. Řekla bych, že se jedná o nepochopení principu. Přední nohy (hrudní končetiny) jsou v této souvislosti silnější, protože jsou uzpůsobené k tomu, aby nesly u divoce žijícího koně větší zatížení. Zadní nohy naopak nejsou schopné dlouhodobě odolávat většímu zatížení. Pokud si na koně sedne jezdec, sedí nad těžištěm koně, je logické, že zatíží více přední nohy, než zadní. Ano, hrudní končetiny v tuto chvíli budou skutečně přetížené. Proto je třeba koně naučit nové rovnováze, "přesunout rovnováhu více dozadu", aby se poměr zatížení hrudních a pánevních končetin znovu dostal na "přirozený" poměr asi 55 : 45. Čili hrudní končetiny budou stále nést větší zatížení, ale hmotnost jezdce se rozloží tak, aby hrudní končetiny nesly opět stejné procento celkové hmotnosti jednotky kůň + jezdec, jako nesou u koně bez jezdce. Mluvíme o kampanní rovnováze, které se kůň musí naučit a v níž by se měl pohybovat pod jezdcem při jakémkoli stylu ježdění (to platí i pro rekreačně využívaného koně!). Pokud budeme koni shromažďovat ještě více, přesouvat jeho rovnováhu ještě více na záď, skutečně ponesou zadní nohy větší hmotnost než přední. Budeme se blížit školní rovnováze, která je potřebná pro vykonávání určitých prvků pod jezdcem (kromě drezurních cviků na vyšších stupních i při překonávání parkurových skoků, kdy je nutno odlehčit předek, aby kůň mohl skočit - nepřirozený to pohyb!). Tuto rovnováhu je však třeba nacvičovat systematicky a kůň se v ní nemůže pohybovat příliš dlouho, protože to poškozuje jeho pánevní končetiny.



Poznámka:
na rozdíl od jiných lovených živočišných druhů, které se před predátory chrání kličkováním, únikem do děr, či šplháním nebo skákáním, má kůň před predátorem jedinou šanci: běžet přímo vpřed a vyvinout na co nejdelší dobu co největší rychlost. Tomu není přizpůsoben pouze hrudní koš a dýchání, ale i činnost srdce, složení svalů a stavba kostry, jak si o ní ještě řekneme. Koně obecně nejsou od přírody skokani ani tvorové kličkující v lese mezi stromy či překonávající strmé svahy. To vše po nich začal chtít až člověk. Koně jsou od přírody živočichové žijící na relativních rovinách, kde vidí široko daleko kolem sebe a v případě nebezpečí mohou plně rozvinout svoji rychlost a nemusí překonávat žádné překážky. Pro koně je přirozené běhat, ne skákat.


• obr. 4: Práce končetin ve cvalu.
a - Při "běhu" (cvalu) se pánevní končetiny pokrčí pod tělo a po došlápnutí kopyta na zem se silným narovnáním kloubu odrazí do cvalového skoku. Naopak hrudní končetiny dopadají napnuté …
b - … a tak i zůstanou, aby jako sloupy podepřely tělo letící dopředu, které se vlastně přes ně "překlopí". Pánevní končetiny se mezitím opět krčí pod tělo, aby se připravily k zachycení těla padajícího "na nos" a k dalšímu mocnému odrazu.

2ab. Kostra hrudních a pánevních končetin
Hrudní končetiny nesou u koní přirozeně větší hmotnost (asi 55 - 65% podle exteriéru koně), protože přední část těla koně je celkově těžší, než zadní a těžiště celého těla koně se nachází blíže k hrudním končetinám (obr.3). Pánevní končetiny jsou "motorem pohybu". Je to logické - tělo koně lze přirovnat k stájníkovi vezoucímu hnůj na kolečku. Stájník držící rukojeti koleček=pánevní končetiny spojené pánví s páteří=zdroj pohybu vpřed. Kolo kolečka=hrudní končetiny=podepírání těžkého nákladu (=trupu) a umožnění přímočarého pohybu vpřed na hnojišti. Pánevní končetiny jsou poměrně odlehčené a proto mohou energicky hnát celého koně dopředu a tím mu v rozsáhlých stepích zachránit život. Zato úkolem hrudních končetin je podepírat koně při pastvě, odpoeinku i pohybu, a smirovat pohyb poímo vpoed, tedy žádné kliekování, žádné úskoky.
Ono i celková stavba hrudních a pánevních končetin a vzájemné zaúhlování jednotlivých kostí a pohyblivost kloubu odpovídá těmto funkcím: hrudní končetiny jsou spíše sloupy, které když se narovnají, dobře "brzdí" a podepírají (obr.4b), pánevní končetiny se zase dokážou výrazně ohnout, aby vší silou dopadly na zem a prudce a energicky se narovnáním kloubu odrazily k prostornému cvalovému skoku vpřed (obr.4a).






• obr. 5: Změna rovnováhy a rozložení zatížení hrudních a pánevních končetin.
a - kůň kluše v přirozené rovnováze "na předku", což mu v případě, že na něm nikdo nesedí, nevadí.
b - kůň kluše v rovnováze blízké kampanní, přesunul rovnováhu směrem dozadu, více zatížil pánevní končetiny a odlehčil předek. Připravuje se tak na nošení jezdce.

Máme tedy za sebou obecnou charakteristiku kostry koně a víme, proč je kůń poskládán tak, jak je. V následujících kapitolách se podíváme blíž na to, jak jednotlivé části pohybové soustavy fungují, jak navzájem spolupracují a jak na ně, pozitivně i negativně, působíme my, coby jezdci.
 


Aktuální články

Reklama