Jak pečovat o koně v zimě

23. května 2009 v 22:49 | x |  O zdraví
My, kdo žijeme v severnějších zeměpisných šířkách, dobře známe tu nepříjemnou tvář bílé zimy - mrazivo, chlad zalézající pod oblečení, promrzlé uši, ledový nos, zkřehlé prsty. My však nemáme problém, když nám je zima, zatopíme si nebo se prostě lépe oblečeme. A co chudáci koně? Jim není zima, když stojí celé dny na zasněžené pastvině? Jak jim pomoct? Abychom se mohli o koně v zimě správně postarat, je třeba nejdříve pochopit, co se vlastně děje v jejich organismu při nízkých teplotách prostředí, vysoké vlhkosti a ve větru.

Lidi a koně nemůžeme srovnávat. Lidé se totiž po dlouhou dobu vyvíjeli jako tropičtí živočichové, kteří se teprve později začali stěhovat mimo tropy. S sebou si trochu toho tepla vzali - uměli přece udržovat a vyrábět oheň. Tuto zručnost ale koně postrádají, tak jim příroda pomohla jinak - vyvíjeli se jako klidná zvířata, která se mnohem příjemněji cítí při nižších teplotách než v teple. Výzkumy zjistily, že teplotní optimum koní (to je taková teplota, kdy se koně cítí nejpříjemněji a nemusejí vydávat žádnou energii na to, aby se ohřáli, ale ani na to, aby se ochladili) je mezi -6,5° C a 4,5° C. Jakousi "kritickou teplotou", kdy musí kůň zapojit termoregulaci, aby se zahřál, je -10° C - o hodně méně než u člověka! Pokud necháme zdravému koni svobodnou volbu, jaké si vybrat prostředí, půjde tam, kde je - podle nás, lidí -- zima a mrazivo.

Jak koně v zimě krmit

Je třeba si uvědomit, že při nízkých teplotách musí každý živý organismus, a tedy i koně, vynaložit mnohem více energie na to, aby si udržel potřebnou tělesnou teplotu - to znamená, že se zvyšuje jeho metabolismus. Aby nezačal strádat, musí mít dostatečné zásoby energie nebo ji musí získat v krmivu (stravitelná energie). Je známo, že jádro poskytuje energie relativně hodně, a proto si mnoho lidí myslí, že v zimě je jednoduše třeba zkrmovat více ovsa (nebo třeba kukuřice či ječmene). Tohle je však omyl. Mnohé výzkumy dokázaly, že právě jadrná krmiva produkují velice málo "nadbytečného tepla" - tedy tepla, které je schopné udržovat tělesnou teplotu na potřebné výši.
Takže - jestli chceme koni dodat více energie (kalorií), je dobré zkrmovat jádro, avšak abychom koně zahřáli, je třeba mu dávat seno. Seno (nebo senáž) totiž obsahuje hodně vlákniny, která je ve střevech rozkládána bakteriemi (fermentována) a právě při tomto procesu vzniká hodně tepla. To zahřeje koně mnohem snáze, než aby si neustálým pohybem vyráběli teplo ve svalech. Doporučení tedy zní: v zimě nechejte koním přístup k senu po celý den dle libosti - tím že ho budou neustále po troškách uždibovat, zachovají si rovnoměrný přísun vlákniny i energie a po celých 24 hodin si udrží tělesnou teplotu na potřebné výši.

Při nepřetržitém zkrmování sena však musí každý majitel zajistit koni dostatek vody. Právě v zimě se zvyšuje počet koní postižených zácpou -- příčinou jsou zmrzlé napáječky či vědra s vodou. Pitná voda by měla mít teplotu 2 - 10° C.
Mnozí by si mohli říct, že seno a sláma, to je vlastně jedno a naopak sláma příjde levněji. Ale pozor! Sláma se ve střevech nefermentuje, pouze je ucpává a způsobuje tak koliky. Pokud váš kůň s chutí požírá podestýlku, můžete mu v tom jednoduše zabránit, dejte mu prostě dostatek dobrého lučního sena a čisté vody a zabijete dvě mouchy jednou ranou - omezíte na minimum riziko zácpy a umožníte mu vytvořit si dostatek vnitřního tepla. Samozřejmě, je tu také možnost podestlat mu hoblinami, pískem či papírem.

V roce 1987 byla zveřejněná jedna vědecká studie, pojednávající o klisnách, které v zimě dostávaly o 50 % více kalorií v krmivu a přesto stále hubly. Takové případy nejsou žádnou výjimkou. Koně často hubnou ve studeném a vlhkém počasí - tehdy se totiž výrazně odpařuje vlhkost z povrchu těla a s ní kůň ztrácí i teplo. Musí si ho proto více vyrobit zvýšením metabolismu - "spalováním" vlastních energetických zásob (glykogen, tuky, bílkoviny). Pokud nedostane dostatečné množství energie v krmivu, začne hubnout.

Kolik a čím se tedy mají koně v zimě krmit?
Je-li kůň celý den venku (třeba na pastvině), začne k udržení vlastní tělesné teploty "spalovat" energii (termoregulace) až při -10° C a méně. Pokud je nižší, musí při poklesu o každý jeden stupeň dostat v krmivu o 2,5 % více kalorií (u 500 kg těžkého koně to činí 0,408 kcal). Pokud je teplota prostředí vyšší, zdravý kůň nemusí dostávat v krmivu žádné kalorie navíc.
Na pochopení teď uvedu jeden příklad: kůň o tělesné hmotnosti 500 kg má při teplotách pod -10° C o 35 % vyšší metabolismu než například v létě. Takový kůň tedy musí denně dostat 16,4 kcal (ta slouží k vlastnímu přežití) plus asi 0,5 kcal na každý jeden stupeň pod -10° C (při -12° C by to bylo 1 kcal navíc, tedy 17,4 kcal celkem). Nyní si musíme zjistit, kolik kalorií obsahuje krmivo (to znamená jakou má stravitelnou energii). Kilo kvalitní sena obsahuje 1,76 kcal stravitelné energie, kilo ovsa 2,86 Mcal, kilo kukuřičného zrna 3,4 kcal. Přestože oves dodává méně energie než kukuřice, obsahuje mnohem více vlákniny. Ta je, jak už jsem se zmínila, fermentovaná ve střevech, a proto oves "zahřeje" koně více.
Když si to spočteme, vynecháme-li seno, měl by koník dostat 6 kg ovsa nebo 5,1 kg kukuřice. To už jsou opravdu dost velké dávky, u nichž hrozí nebezpečí předávkování bílkovinami i přeplnění žaludku. Snadno se tak stane, že budeme tak dlouho přidávat jádro, abychom vytvořili vyváženou krmnou dávku, až koně překrmíme. Abychom nemuseli tolik zvyšovat množství krmiva, můžeme dodat energii ve formě jedlého rostlinného oleje (například slunečnicového). Ten obsahuje dvakrát více kalorií než jádro a je spolehlivým prostředkem ke zvýšení stravitelné energie při co nejmenším objemu krmné dávky. 0,5 kcal koni dodáme už v 75 gramech jedlého oleje - a to je nějaký rozdíl.
Při každém sestavování krmné dávky by měl být přítomen odborník. Rozhodně je nutné pamatovat i na správné množství bílkovin, tuků, vlákniny, vitamínů a minerálií.
Překrmování koní v zimě rozhodně není dobrou metodou, jak zabránit jeho hubnutí či "pomoct mu, aby si vytvořil dostatek tepla". Velice by mu to mohlo poškodit zdraví na jaře, kdy se pastviny zazelenají bujnou čerstvou trávou.

Velice vysoký metabolismus mají novorozená hříbata. Ten jim pomáhá udržet tělesnou teplotu, protože jejich tuková vrstva ani nedokonalá srst je ještě nemohou dostatečně ochránit. To samozřejmě znamená, že takové hříbátko musí mít dostatečný přísun stravitelné energie - tedy mléko.

Koně a jejich ochrana proti chladu

Před příchodem zimy se každý zcela oprávněně nejvíce obává onoho nepříjemného sychravého počasí. Právě takové sychravo, což je vlastně kombinace nízkých teplot, vlhka a větru, výrazně zvyšuje výdej tepla z organismu. Je zajímavé, že koně, uvyklí na chlad, mnohem lépe snášejí sníh než vítr a déšť. Dobře živení koně s hustou zimní srstí jsou výborně chránění před tepelnými ztrátami. Pokud prší a fouká vítr, srst sice zmokne, ale koně pořád ještě spolehlivě ochrání podkožní tuk a svaly.
Pokud máme koně po celý den na pastvině a přikrmujeme ho tam, je třeba mu krmivo vždy podávat na místě, kde nefouká. Předpokládám, že je samozřejmé poskytnout mu nějaký přístřešek nebo zástěnu, kam se může před větrem sám schovat.
Podkožní tuk je sice velice dobrou izolací, avšak ještě lepší jsou svaly. Ty totiž nejenže svojí masou pasivně brání úniku tepla z organismu, ale sami mohou teplo vyrábět. Nikdy proto nesmíme dovolit, aby koně v zimě byli příliš hubení, ale ani tuční - to je vždy na úkor svalové hmoty.
Odolnost koní vůči chladu významně ovlivňuje délka srsti. Jak už jsem se zmiňovala, až do -10° C si zdravý kůň s dobrou zimní srstí nemusí vyrábět teplo zvýšením metabolismu. Avšak pokud ho oholíme, začne "spalovat" své zásoby energie už při +0,5° C. To znamená, že dlouhá srst umožňuje koni snášet mnohem nižší teploty, než se do procesu zapojí termoregulace a s ní i zvýšené požadavky na přísun energie v krmivu.
Zdá se, že je zcela jasné, co je výhodnější. Avšak - opět pozor! Velice záleží na tom, jakou práci od svého koně budete požadovat. Bylo prokázáno, že tepleji oblečený člověk může při chůzi spotřebovat až o 10% více kyslíku. A to nemluvím o zpocení a možnosti prochladnout. Pokud tedy budeme předpokládat, že kůň bude pracovat i v zimě, je dobré ho oholit, přinejmenším na břiše, plecích a kohoutku. Kůň se nepřehřeje a bude se mu lépe pracovat. Nikdy však nesmíme zapomenout oholeného koně v klidu zadekovat, aby si udržel tělesnou teplotu.
Holení a dekování koní v zimě je rutinní záležitostí v Irsku a v Americe, obzvláště ve vlhkém počasí. Před a po práci tam své svěřence přikrývají krátkými bederními dekami, během práce deky sundávají. Samozřejmě, takovou péčí kůň zchoulostiví - jakmile začneme jednou koně dekovat, musíme být velice důslední. Protože počasí v zimě se často mění, od třeskutých mrazů, přes větrné smrště, mrholení až po krásné a relativně teplé slunečné dny, musíme si ujasnit, kdy koni deku dávat a kdy ne.
Chtěla bych upozornit ještě na jednu věc: nikdy nedávejte deku na mokrého koně! Látka snadno vsákne vodu a izolace je ta tam. Začne se vypařovat vlhkost jak z koně, tak i z deky a koně to bude o to více ochlazovat. Než koně zadekujeme, musíme ho pořádně vytřít do sucha nebo na něj jednoduše naházet vrstvu slámy. Výjimku tvoří takzvané "odpocovací" deky, kterými přikryjeme zpoceného koně. Deka nasaje vlhkost ze srsti koně a my ji musíme velice brzy sundat, aby ho nezačala chladit. Pokud kůň není stále suchý, dáme na něho další, suchou odpocovací deku.

Jak pracovat s koněm v zimě

Při práci v chladném počasí dochází ve svalech ke speciálním změnám. Studený sval mnohem hůře sbírá síly k výkonu. To znamená, že sval, aby mohl vykonat určitou práci, musí do toho vložit mnohem více "motorových jednotek" - svalových vláken. Ve svalu se rychleji vyčerpává glykogen, který je důležitou zásobou energie pro svalovou práci, a nahromadí se hodně kyseliny mléčné, která zase způsobuje svalovou únavu a může dokonce sval poškodit.
Abychom se těmto nežádoucím procesům vyhnuli, je třeba vědět, jak se má správně se svaly zacházet. Před každou prací je nutné koně nejdříve zahřát a po práci zase postupně ochladit - a nemusí to být právě v zimě.

Je jedno, zdali pracujeme s koněm v létě či v zimě, nikdy nesmíme podcenit dostatečné vykrokování koně před vlastní prací. Při krokování se postupně zvýší přísun krve do svalů, ty se zahřejí a zlepší se okysličení svalových vláken. Svaly nikdy dokonale nezahřejete rychlou prací, protože pouze při krokování pracují převážně pomalá svalová vlákna, která vyžadují hodně kyslíku. Krevní cévy se proto rozšíří, do svalu se nahrne více krve a ta ho zahřeje. K tomu by mělo stačit deset minut chození v kroku. Čím těžší kůň, tím déle by měla trvat kroková fáze.
Před vlastní prací se však kromě svalů musí zahřát i šlachy, vazy a klouby. Tím se zvýší jejich elasticita a poddajnost a snižuje se riziko poranění či přetažení.
Koně začneme krokovat na ruce, na lonži či na kolotoči. Potom si na něj sedneme a než přejdeme do vyššího ruchu, ujistíme se, že je kůň dostatečně uvolněný a zahřátý.
Další etapou zahřívání koně je klusání. Klus zvyšuje napětí v pojivových tkáních a přibírá do práce více svalových vláken. Když si kůň zvykne na pomalý klus, můžeme tempo zvýšit. Zároveň se úměrně zrychlí dech a puls, protože svaly požadují stále více kyslíku. Postupným zvyšováním tempa navykáme tkáně na zátěž a omezujeme riziko poranění na minimum. V chladném počasí trvá celá zahřívací fáze asi 30 minut.
Teprve nyní můžeme s koněm začít opravdu pracovat. Je zjištěno, že při dodržování tohoto zahřívacího procesu nedojde k poškození tkání ani při -25° C.
Avšak ani po práci nesmíme na koně zapomenout -- i ochlazování svalů a jiných tkání je proces, který musí probíhat postupně. V zimě opět zabere asi 30 minut. Během práce se ve svalech nahromadila kyselina mléčná (laktát), která je může poškodit. Vyplavit ji lze mírnou prací, kterou budeme postupně snižovat. Koně necháme vyklusat na dlouhé otěži, potom ho krokujeme. Tak se opět rozšíří cévy a laktát, spolu s ostatními odpadními produkty, se krví vyplaví pryč. Svaly, které se během intenzívní práce zahřály na vysokou teplotu, se při krokování postupně ochlazují, aniž by se kůň musel potit. Po sesednutí je dobré koně vodit na ruce, dokud úplně neuschne a nevychladne.

Mohou koně omrznout?

Každý savec, který se dostane do velké zimy, si musí před zmrznutím nejdříve chránit svoje vnitřní orgány. Jeho krev se stáhne do trupu a končetiny jsou prokrvovány a tedy i zahřívány mnohem méně. To je důvod, proč mohou snadno omrznout. Avšak kůň může odvádět z končetin hodně krve a ty budou přesto velice dobře fungovat. Nechejte koně stát celý den ve sněhové závěji a jeho nohám se nic nestane. Proč tomu tak je, není zatím schopen nikdo přesně vysvětlit. Jedno je jisté, kopytní pouzdro dobře chrání vnitřní struktury kopyta a navíc mnoho těchto struktur se nepoškodí ani v případě, že jsou nedostatečně prokrvované.
Zdravému koni sice mráz nevadí, ale do extrémů také nesmíme zacházet. Samozřejmě, že koně, kteří se velkých mrazech nemohou schovat před větrem nebo jsou promoklí, popřípadě nedostávají dostatečné množství energie (v kaloriích) v krmivu, si nedokážou zachovat normální tělesnou teplotu a mnohem snáze podlehnou omrznutí.
Také koně, kteří jsou ustájeni v plechových boudách nebo v dřevěných stájích pokrytých umělohmotnými deskami, jsou ve velkém nebezpečí. Takové příbytky jsou totiž většinou nedostatečně větrané a koně v nich snadno onemocní na dýchací cesty. Pokud budeme "ucpávat škvíry" ve stájích, abychom koně lépe chránili před větrem a zimou, nesmíme zapomenout na časté a pořádné vyvážení hnoje a mokré slámy. Hnůj sice stáj zatepluje, ale zároveň se z něj dostává do vzduchu hodně čpavku a jiných látek, které jsou pro zdraví koně velice škodlivé.
Další velkou chybou je, dát koně, který je zvyklý být pořád venku a má pěkně dlouhou a huňatou zimní srst, najednou do zateplené stáje - třeba proto, že ho chceme "ochránit" před nějakým výrazným snížením teploty. Takový kůň se v teplém a nedostatečně větraném prostředí začne potit a teprve tak může skutečně nastydnout!
Existují zprávy, že některé plísně nebo rostlinné toxiny, které mohou být nedopatřením přimíchané do krmiva, způsobují periferní vazokonstrikci (to je zúžení cév v okrajových částech těla - např. končetiny, uši). V postižených místech tak proudí méně krve, která vyživuje i ohřívá tkáně, a mnohem snáze může dojít k omrznutí. Je dobré přikrmovat koně v zimě senem, to však nikdy nesmí být plesnivé! Bohužel, nikdo nemůže zaručit, že ani to nejčistější seno nebude obsahovat nějaké plísně nebo jiné příměsi.
Mráz je nebezpečný pro hřebce nebo valachy, kteří dostali nějaké uklidňující prostředky (například acepromazin). Při sedaci totiž ochabnou svaly a s nimi i sval, který vtahuje do předkožkového vaku penis. Ten zůstane vytažený ven a pokud se kůň takto dostane na delší dobu na mráz, může omrznout.
Náchylnější na omrznutí jsou také jednodenní hříbata, která ještě nemají dostatečné tukové zásoby a hubení nemocní koně (u nich nedochází k dostatečnému prokrvování končetin).
Omrzliny
Jak vlastně vznikají omrzliny? Omrzliny mohou být povrchové, ty postihují jen vnější vrstvy kůže a poznáme je podle toho, že při léčení změní barvu. Omrzliny však mohou postihovat hluboké vrstvy pod kůží, v tomto případě se už jedná o vážný problém.
Každá buňka v sobě obsahuje určité množství vody. Ta při nízkých teplotách zmrzne a uvnitř buňky se vytvoří krystaly ledu. Určitě všichni ze školy ví, že voda při mrznutí zvětšuje svůj objem. Buněčná membrána se sice může trochu zvětšit, ale ne do takové míry, aby se přizpůsobila ledovým krystalům uvnitř. Je tu jediné východisko - praskne a postižená buňka odumře. Dalším problémem, který vzniká při snižování teploty je vazokonstrikce: organismus si i ve velkých zimách musí uchovat určitou teplotu uvnitř těla. Pokud by se tam dostávala studená krev, ochlazovala by veškeré vnitřnosti a teplota těla by nebezpečně klesala. Zabránit tomu lze velice jednoduše - kapiláry a drobné cévy se v místech, kde dochází k největšímu ochlazování krve (končetiny, uši, ocas apod.), stáhnou a krev odvedou do trupu. Jenže buňky koncových částí těla trpí nedostatkem krve (která jim přivádí živiny a kyslík) a odumírají.
Žádné zahřívání už nemůže vzkřísit odumřelé buňky. Jediná pomoc je takto postižené části odstranit, protože tkáně, které odumírají a rozpadají se, produkují tělu nebezpečné látky a velice snadno je napadají baktérie (může vzniknout gangréna, tetanus apod.).

Jak už jsem psala výše, omrzliny zdravému koni nehrozí. Pokud přece k něčemu takovému dojde, bývají nejčastěji postižené uši. Příznaky omrznutí často zakrývá hříva a majitel si toho může všimnout, až část ucha jednoduše odpadne. Pokud proces nezasáhne nějaké hlubší struktury, jedná se jen o vadu krásy.

Jak vzniklé omrzliny léčit?

Účelem léčby je zamezit dalšímu poškození tkání. Vychází se zde z poznatků humánní medicíny - nejlepší je ohřát postižená místa teplou vodou (38 - 44° C). Mnohého by možná napadlo použít například teplý fén, odborníci to však v žádném případě nedoporučují, protože tak není možné kontrolovat teplotu proudícího vzduchu. Nejlepší je nalít do vědra teplou vodu, namočit do ní utěrku a tu přiložit na postižené místo. Mnozí lidé si třou o sebe omrzlé ruce, avšak ani to není dobrá metoda léčby, třením se jen zhorší poškození ve tkáních.
Další léčba už má být v rukou veterinárního lékaře. Ke zmírnění bolesti a vznikajícího zánětu se používají takzvané nesteroidní protizánětlivé léky. V omrzlých místech dochází ke stažení cév (vazokonstrikce) a ke tvorbě krevních sraženin. Tomu lze zabránit podáním například acepromazinu nebo heparinu.

Jak se říká - je lepší onemocnění předcházet, než jej léčit. Zdravý kůň může venku pobývat poměrně dlouhou dobu i v opravdu krutých mrazech (- 29 až - 40° C) - k tomu stačí jen udržovat ho v suchu, chránit před větrem, poskytnout mu dostatek energie a píce a na nízké teploty ho postupně navykat.

MVDr. Dominika Stachová


 


Aktuální články

Reklama