Květnové zážitky

4. května 2009 v 22:45 | x |  Náš zápisník 2009

2.května byla sobota.
Pro mě úžasný den na zážitky a pro Donečka jedna krásná projížďka na Ovečku hnedka po ránu.Všechno tam ráno vypadá jinak než jindy.Ještě orosené krásně svěže zelené lístky na stromech.Nemají ještě svoji normální velikost, všechno teprve roste.Travička přímo volá na Donečka, aby se k ní naklonil a ukousl si. Sluníčko svítí odjinud a vrhá stíny jinam, než jsme zvyklí.Všechno je po ránu takové veselejší .Přes hodinu jsme si užívali a potom jsem ho pustila do výběhu.Ve 12 mě čekala oslava narozenin mojí mamky.Hezky jsme to oslavili a pak ještě u mě na PD zajeli na kafíčko a pivečko.Odpoledne další velmi milá návštěva a potom ještě krásný večer u ohně.

3.května
Opět stále trvající vedra nepřestávají.Už nepršelo víc jak měsíc, alespoň ne tady u nás.Zem je tvrdá,práší a nedá se ani dýchat.Aby jsme si mohli trochu poběhat, šli jsme do jízdárny na písek.Doneček ale opět nemínil nic dělat.Ani se nedalo.Prášilo se při každém kroku a to přece nebude dýchat!!Stačí, že nám pořád pokašlává Markýzek.Ještě tak Don.Ono to ale opravdu ke kašli nutí.A tak jsme tam dlouho nebyli a do ničeho jsme se nenutili.Odpoledne opět příjemné zážitky,-no opět na skalách!! :-)

Chodíme do přírody
Další dny v tomto krásném měsíci trávíme společně většinou na loukách a v terénu.Rozkvetlá příroda a svěží barvy láká nejenom pohled , ale i Donečkovu pusinku.Tudíž stojíme na každé louce,-panička se kochá přírodou a Donečka nechává kousat trávu, co hrdlo ráčí.Taky se na tyto vyjížďky už těší.Ne jako když se chodilo na jízdárnu.To bylo přemlouvání a lákání na jídlo, aby přišel z výběhu domů.Když chodíme ven, stačí zavolat a už je tu.Připravený jít kamkoliv, kde poroste tráva.Máme své pravidelné zastávky na místech s tou nejlepší travičkou.Někdy mě ale přemlouvá i jinde.To se začne pode mnou vlnit jak had a nebo začne ustupovat z vyšlapané cesty bokem do trávy.Kdyby mu to tak pěkně šlo i na jízdárně! Využiju situace a tento jeho samovolný kousek vyžaduju provést i na druhou stranu.A tak se motáme ze strany na stranu a pak ho už nechám, ať si kousne.No,proč nevyužít jeho snahu i k tréninku.
Don:,, v poslední době mě to s paní mojí baví.Chodíme jen ven a tam si na ní vždycky připravím několik triků.Ty jsou nejvíc cílené k tomu, abych se mohl najíst trávy.Buď dělám hrozně líného,začnu se motat, nebo se jen jako že podrbu a hlava je hned u země nebo se zastavím, sleduji pohyb okolo a ona si začne prohlížet přírodu.Mě na přírodě nejvíc zajímá zelená tráva.Nejlepší je, když si vezme sebou foťák.Když stále fotí, to mi vyhovuje.Stále můžu baštit!No tak ať si fotí,- mám taky rád focení :-),,


Bagr
To si to chodím v klidu po ohradě a ze zoufalství rvu ze zěmě poslední kořínky trávy,-a najednou- nějaký podivný rámus.Jdu se podívat směrem k cestě a co nevidím.Nějaký neznámý druh .Na sobě měl chapadlo s jednou rukou, jinak měl normální kolečka jako auto.Trochu jsem si začal myslet, že přistáli mimozemšťani. Ale panička je šla vítat a pak z toho vystoupili normální lidi.Ten zvláštní stroj se začal sesouvat na zem a už nebyl ani tak veliký.Začal se točit a různě motat po dvoře , asi byl včera někde na flámu a ještě není střízlivý.Motal se tam strašně dlouho.Klátil se na různý strany sem a tam a u toho vyrovnával stabilitu tou dlouhou rukou.Už jsem pochopil, na co jí má.A panička tam běhala okolo něho a snad si myslela, že mu pomůže, aby se nepřekotil.Ten musel být ale nadranej!!Pak ještě vlezla do té díry ,co tam ten šílenec udělal a dlouho jsem ji ani neviděl.Jistý ale je, že tam byla až do večera a mě si šla jen očistit. Vůbec o čištění nestojím!

ZASE VOLNĚ NA LOUCE!12.dubna
To byl zase úžasnej den.Mohl jsem jít na louku, kde je plno a plno trávy.To byl asi nějaký zvláštní den,třeba sváteční.Byl jsem unešenej ze všech těch novejch pachů a tak jsem vůbec nestíhal žrát trávu.Pak jsem začal, ale objevil se tam Monty.Ten mi už jednou chtěl sežrat trávu,-to jak jsem ho zahnal až do toho areálu za plot.Asi se nepoučil a už je tu zase. To jsem se opravdu rozzlobil.Musím ho vyhnat! Oni ho ale zavželi do kroužku .Běhá tam stále dokola a vysmívá se mi, že na něho nemůžu.Já běhám dokola z venku se sklopenýma ušima.Ani Denvr vedle mě nezajímá, ani koně na jízdárně.Však já počkám,až vyjdeš. No tak jsem tam tak běhal a ani se nestačil důkladně najíst.Zase jsem zhubl, je to z těch nervů.Proč mě furt nervujou?Mají štěstí, že se bojím elektriky v oplůtcích.






Vlaštovky
Přiletěli už v dubnu a po hledání místečka na stavbu hnízda si nyní stavějí nová .Například u nás hřebců se zabydlel jeden nový mladý pár.
Můj karambol
Tak jsme si to dneska spolu šli vyzkoušet znovu na jízdárnu.Doneček se docela snažil až když jsme začali trochu skákat.To jsem z něho cítila i radost.A tak plna elánu jsem si řekla, že si zkusíme novou překážku.Byl to modrý plůtek,právě nedávno natřený a byl tedy pár dní nový na jízdárně.Doneček na poprvé lehce zastavil.Najeli jsme si ho znovu s větším důrazem na pobídku.Doopravdy se pěkně rozjel.Jenže v poslední chvíli se přece jenom lekl a pěkně prudce to zašláp.Já ne.Pokračovala jsem hlavou dolů a zádama přes plůtek.Celá překážka se hlučně rozpadla i se sloupky.Byl to čistej zásah,jak v kuželkách.Don se tak lekl ještě jednou uskočil a dopadl s roztaženýma předníma nohama kousek ode mě. Já jsem vstala a v klidu šla zavřít jízdárnu,aby ho nenapadlo někam běžet. Vracím se k němu a on tam trubka stále bez hnutí stojí s těma rozcapenejma nohama a kouká jak jelen z houští.Nasedla jsem a znovu jsme si pár skoků skočili.Jen tak pro pořádek,-vždyť se přece nic nestalo,ne?

Karambol úcty
Jestli sis to chtěl hochu někdy u mě pokazit, tak to bylo právě dneska.To jsi neměl dělat.
Vyvádím si hošíčka jako vždy ze stáje a on jde stejně jako jindy vedle mě.Na ohlávce.Asi 5 kroků od stáje jsem najednou dostala z boku šťouchanec.Bylo to, jako by tě ze strany někdo nakop.To ale určitě neustojíš.Vůbec, když to nečekáš. A tak ani nevím jak, najednou se válím vedle cesty v maliní.Kdyby tam aspoň maliny byli.Cestou ještě zakřupala lampička co stála mezi cestou a malinami.Jenže to on netušil, jak rychle umím vyskočit zpátky na nohy.A už jsem si ho zase pevně držela a v druhé ruce konec vodítka s koženou rozdvojenou plácačkou, která jinak slouží úplně k jinejm věcem.No teď to nešlo jinak, než aby s ní dostal párkrát přes čumák.Zvedal hlavu co to šlo, ale plácačka tam dostala.Hodně jsem se na něj zlobila a tak z dnešní vyjížďky neměl ani trochu radosti.Cestou si nekousl jediného stébla a stále jsme jeli v tempu,jaké ani já ani on nepamatujeme.Všechny chody, ale pěkně a maximálně svěže.Ani se nestačil divit.Já viděla jsen světlo a stín, jak se kolem míhají kontrasty.Soustředila jsem se jen na jeho chůzi.Aby ani na chvilku neměl navrch.No povedlo se, ale dojeli jsme slušně vyčerpaní.Sice se ani nezapotil, ale na konci pochopil, v jakém tempu se také dá chodit.A ted to tak půjde i dál.Budeme stejně tak pokračovat i další dny.Těš se ty teroristo!
Žádný ústupek!
To je současná situace.Ať budem, kde budem, v ničem mu neustoupím.Vše bude jenom podle mě.Syčák.Nerozezná odkud pokaď je to ještě schůdné.No tak mu nastavíme nové hranice.A dneska jsme jízdárnu vedli ve znamení tempa.Žádné leháro a že už nemůžeš.Můžeš.A tak se ke konci trochu rozčiloval,protože jsem jela dál ,když mi dával najevo, že se mu už nechce.Ne moc, ale přestat se muselo až s mým svolením.



Zahrada se mění v jeden velký prales
-ale láká spoustu zvířat:srnka nám tu
chodí přímo kolem oken
15.května
Dnešek jsme zapracovali na jízdárně,kde jsme trénovali jenom tempo v různých chodech a Doneček se docela snažil.Škoda, že se přestává soustředit,když se kolem cokoliv děje.

Dokvétají koniklece-já bydlím taky v jedné konikleci.Ta mi snad ještě vydrží-bydlím tam rád.
17.května
Skákání- dnes mě panička svěřila do rukou jedné mladé slečny.Né že by se mi to nelíbilo.Musel jsem ale zase jít pracovat na jízdárnu.Chtěli ,abych se tam motal přes ty bidla na zemi, a pak abych je skákal. To mě ale zase bavilo,a protože to nebylo na můj malý mozeček nic složitého,tak jsem to docela i pochopil.Měl jsem skákat se správným doskokem.Na konec- chválily mě, i když se mi to až zas tak nepovedlo.
Moje skákání
Brácha Dakar-myslí si, že se nám schoval :-)
Venku na Ovečce s bráchou
Můj brácha je o tři roky starší,ale je to takovej posera.Když něco nezná,tak strachy frká,podlamuje se v kolenou a nebo uskakuje do strany.Je to můj opak.Já mám rád nové věci a rád si je chodím okukovat.Dnes jsme šli spolu.Po dlouhé době. Nechci,aby mě někdo předjížděl, tak jsem celou cestu upaloval a hlídal si bráchu, aby mě nepředběhl.Nerad bych ho za to kousnul.Je to přece jen moje rodina, i když já si stále pamatuju, jak mi upíjel mlíko, když jsem se ještě neuměl živit trávou.Je to takové nestárnoucí mimino.


Tropické počasí
Poslední dva dny je u nás teplo jako v tropech.Při menší námaze se musejí plíce přemlouvat, aby zvládali dýchat.Byli jsme na jízdárně, ale musela jsem v tomhle dusnu koníčka šetřit.Dávali jsme si
menší zátěž a taky jsme si to prokládali volnými odpočinkovými pauzami.Nechci ,aby měl pocit, že musív v každé situaci pracovat.Nechci ho využívat, ale být mu chápajícím partnerem. No,ale nevím, jestli to chápe on.Doufám, že aspoň ocenil, že jsem mu večer omyla celé zpocené tělíčko.Vlažnou vodu miluje,tak akorát, jako na miminko :-)




























,,Bouřka,,
BOUŘKA
Hodně zapršelo, ale jenom krátce.Trochu jsme si oddechly od vedra, ale bylo to jen na jeden den.Z nebe se valily proudy vody a země ji nestačila brát.A tak všechno odtékalo velikými proudy pryč.Naše řeka, která je poblíž,se naplnila až po okraje.Naštěstí jsme na kopečku a nehrozí nám záplavy.Po dešti se vytvořily veliké louže a u těch jsme mohli vidět vlaštovky, které si hledali stavební materiál pro stavbu a opravu svých hnízd.Podařilo se mi je zachytit na několika snímcích.S Donečkem jsme využili chladnějšího večera na trénink na jízdárně.
Pátek
Dnešek byl ve znamení přeháněk.V poledne jsme si s Donečkem vyjeli na louky.Asi po čtvrt hodině se před námi objevil obrovský černý mrak.Blížil se k nám a já nevěděla, jestli mám pokračovat tímto směrem.Donečka ale mrak hodně zaujal a koukal na něj a přemýšlel, co z toho asi bude.Dokonce se mu vydal i vstříc.Ale přesvědčila jsem ho, že to není nic dobrého a vzali jsme to jiným směrem.Za chvíli se to přihnalo nad nás a rozfičel se vítr.Setmělo se a já pospíchala domů.Už začalo i pršet a bylo to čertovsky pekelný počasí.Donečkovi foukalo do oušek a tak je sklápěl na stranu, aby to nebylo tak nepříjemný.Doběhli jsme domů a pak se udělalo hezky.No chytli jsme to právě na vyjížďce,zvláštní zážitek.Navečer jsme spolu šli ještě do kruhovky,poběhat si přes kavaletky a trénovat si vzájemný respekt :-)

Sobota
Jarní závody v Liberci
Dneska jsme se vydali s druhým hřebčákem na závody.Šlo se po kopytě,je to kousek a není třeba volat dopravu.Markýzek sám nešel, doprovodil ho Dakar.Ten si šel vyzkoušet atmosféru závodů.Aby nebyl stále tak vykulený.Docela se mu tam dařilo a možná se i bál o něco míň než jindy. Denisa s ním skočila pár krát překážku na opracovišti a pak šel čekat do boxu.Markýzek zatím trénoval mezi překážkami, kam směli jít,protože to byl parkur pro děti do 14 let.Parkurek se mu povedl a s Dančou se umístili na 3 místě.Odpoledne jsem si Donem zašla na jízdárnu trošku rozpohybovat sebe i jeho a trošku jsme si zase skočili.Ale jen pár křížků jako dekoraci při cvalové práci.
















Pondělí na Ovečce.
Úžasně kvetou kopretiny.Ty naprosto miluju!Jsou to nejkrásnější kytky.A dohromady s těmi ostatními se louky proměnily v nádheru samu.Vždycky se mi vybavuje moje svatební kytice.Samé kopretiny a luční kytky. Jo kde ty časy jsou.Ale kytičky jsou stále stejně krásný.A tak jsem se v nich s Donečkem brouzdala a užívala té krásy.Našli jsme i plantáže kvetoucích lesních jahod.Škoda jen, že se namnožily ty hloupý Hovada a Donečka rozčilovali.jinak opět pohoda a klid, procházka s pastvou.Už se na něj nezlobím.Dokonce bylo i mytí vlažnou vodičkou.Celý koník pěkně mokrý si hned lehl do blátíčka.AŤ žije čistota.Ale ta koňská!

Jízdárna i vyjížďka
Paničce se dnes nikam ven nechtělo.Jsem rád, že už trochu zapomíná, jak jsem ji schodil do malin.Už byla hodnější.A to jsem hned spokojený, protože zas se o ni můžu začít drbat, někdy se k ní chovám jako ke kobylce, ale co mám dělat: když ona k nim chodí a vždycky s tím jejich krásným a lákavým parfémem tak voní!! Jak mě to ale láká. A tak se k ní chvíli lísám, třu si o ni hlavu a taky pyskem chytím za mikinu.Někdy to neodhadnu a je to i zubama.Ale je to takové něžné, ani bych si víc ke kobylce nedovolil.Ona ale hned cuká a nadává mi, že ji to bolí a celá se mi pak z toho lísání vycukne.A prý ať si toho nechám, že kobylka není.Tak jsem zase z toho trochu vyvedenej a musím se vzpamatovat.Jo,-a někdy mě taky chce zmást.Má na to své metody.Ty jsou ale stále stejné a to já jsem už prokouk.Když totiž chodí kolem kobylky, která má své dny, a pak má strach, že budu zase řádit, tak vždycky odskočí někam domů.Pak se objeví, a má na sobě takovej divnej hnusnej pach,nevím, co to tam na sebe napatlá, a já jsem z toho tak zmatený!!Cítím tu krásnou vůni kobylky i přes ten šílenej zápach a do toho se mísí ten smrad.Zkusím nasát, ale pak se mi ty pysky tak nějak sami zkroutí nahoru a nevím, co si z těch vůní a pachů mám vybrat.No, takže když jsem si dneska odchodil svoji porci práce na jízdárně, šel jsem potěšen domů.Vesele si vykračuji a na dvoře jásám, že jdu k plnému žlabu.Jenže v tom se ona zase objevila se sedlem.Co s ním chce dělat?Asi zapoměla, že jsme už byli jezdit.Budu dělat hodného unaveného koně, snad to pochopí.Ale ona to sedlo vzala a hned,-šup ho na mě.Copak ztratila paměť.To sedlo přece nemusí zkoušet,-dávno mi pasuje.No, ale pak jsem pochopil.Už ho i dotáhla a mě to bylo jasný.Podle tohoto sedla, které máme na ven, asi někam zase půjdu.Copak nevidí, jak se na obloze honí mraky a v dálce je úplně černo?Nakonec vyšel i jeden kolega valach a tak jsem musel jít.Nejdřív mě to bavilo, ale pak se zvedl vítr a začala fujavice s deštěm.Víc jak půl cesty jsem trpěl.Kapalo mi do uší,do očí a celé tělo se mi promáčelo.Tak tyhle jízdy teda nemusím.Lepší zalézt do teplého domečku.

Sobota 30.května
Měsíc lásky bude pomalu končit, nechci na to ani pomyslet.Já bych tak rád za nějakou kobylkou.Když mě chytí hormon, tak jsem jak urvanej.A že jsem dneska zase cítil říji kobylek ve vzduchu!To mě to zrovna chytlo, když jsem se měl sedlat.Chvilku před tím totiž šly kobylky kolem mě do ohrady a pak tam dole ta jedna stála a stále volala nahoru.Byla jak v transu a já dvakrát tolik.Zase jsem nevnímal ani paničku, že chtěla sedlat.Hopsal jsem tam a nebýt pevného uvázání, tak bych tam už letěl.Několikrát jsem se ji ukázal, jak jsem velikej.Jenže ona se snaží být nad věcí.Už ji to moc nerozhází.Dělá, že má dost času a počká, až mi ta hlava schladne.Jsem pak zase hodný jak zlatíčko.Ale dnes jsem měl hodně velká pokušení.Šli jsme na jízdárnu a tam byli vedle kobylky v říji.Z vedlejší ohrady na mě volala ta druhá kobylka a byl jsem tak trochu mimo.Ještě pár pokusů o svíčku a dostal jsem napomenutí.A musel jsem začít makat.Klus,cval,dokola kolem.Nemohl jsem se už na kobylky ani soustředit.Z ohrady jsem odcházel na volné otěži dosti unavený.Musím vymyslet zase něco nového!
 


Aktuální články

Reklama